Historie

Mnoho oblastí Tuniska bylo pod nadvládou různých mocných států své doby. Každý z těchto okupovatelů zde zanechal nesmazatelné stopy své kultury.

Na nejvzdálenější prehistorické epochy se vrhá poněkud tlumené světlo. Nejasnou je také postupná „preberberská“ situace, která se později vyvinula do berberského původu a raného vývoje. Přesto berberská historie přináší rekonstrukci berberského pravěku a nahlédnutí do starých kulturních linií a vztahů tuniských Berberů.

Prehistorické období plynule přechází samozřejmě do období historického. První setkání Féničanů a Berberů proběhlo ještě před vzestupem Kartága. Nejstarší písemné zprávy pocházejí až od pozdějších řeckých a římských autorů. Tunisko zůstalo přední oblastí berberského národa po celou punskou a římskou éru. Důkazy pocházejí z různých artefaktů, pohřebišť, nápisů a historických spisů.

Největší zlom v dějinách nastal s příchodem Féničanů, kteří na severním pobřeží založili jedno z nejznámějších antických měst – Kartágo. Kartágo se během několika let stalo prosperujícím městem ovládající část středomoří. To se ale nelíbilo antickému Řecku a Římu a vleklé punské války zapříčinily zánik Kartága.

Římané poté město obnovili ve stylu starořímských měst. Dnes si můžete trosky Kartága prohlédnout v archeologickém parku v Tunisu.

Po odchodu Římanů se k vládě dostal Vandalský kmen, z tohoto období se dochovalo mnoho křesťanských kostelů a pevností.

Poté dorazili příznivci nového islámského náboženství. Řadou vítězství si upevnili postavení v Tunisku a založili město Kairouan, které bylo hlavním městem tuniského muslimského království.

V současnosti je Kairouan jedním z nejposvátnějších míst Islámu.

Islámští vládci si moc udrželi až do roku 1881, kdy zemi ovládla Francie.

Francouzi se zasloužili o velký rozvoj zemědělství. Na jihu se také zasloužila o rozvoj těžby fosfátů, která je v současnosti velkou součástí tuniského hospodářství.

Tunisané však toužili po nezávislém demokratickém státě, v roce 1920 založili stranu Destour, která však byla potlačena francouzskými okupačními silami.

S bojem o nezávislost si dnes Tunisané spojují především Habiba Bourguiba, který v roce 1932 založil radikálnější odnož skupiny Destour. V roce 1956 konečně Tunisko získalo nezávislost a Francie stáhla většinu vojáků. Habib Bourguiba byl prvním předsedou vlády a později prezidentem.